Prejezd do Ipoh

Listek do Ipoh jsem koupila vcera, takze dnes jsem v klidu po osme vyrazila na autobusove nadrazi. Nasedla jsem do autobusu s pohodlnymi sedackami a dozvedela se, ze cena jizdenky neni pro vsechny stejna. Ja jsem zaplatila 20 RM a jini treba 25 RM. Asi jsem b yla pokladni sympaticka.

Pred odjezdem jsem si povidala s jednim Cinanem z Johor Bahru, ktery miril do Ipoh na svatbu sve netere. Cesta zabrala 3 hodiny. Vysazeni jsme byli na autobusovem nadrazi nekde za mestem. MHD sice melo vyjizdet do centra co pul hodiny, ale kdyz ani za pul hodinu zadne na zastavku neprijelo, vzdala jsem to cekani a sla vyuzit sluzby taxikare. Ceny maji predem stanovene a smlouvat se mu nechtelo. Za pulhodinovou jizdu do centra jsem dala 25 RM. Alespon, ze jsem se dostala rovnou do hotelu. Zamluvila jsem si tri noci v hotelu Abby by the river, ktery se nachazi v centru u mostu pres reku. 

 Noc v triluzkove loznici me prisla na 35 RM. Hned jsem se vydala na ibhlidku mesta a najit nejakou agenturu s aktivitami. Chci delat rafting. Dosla jsem na vlakove nadrazi nachazejicim se v historicke budove. Zajimal me jizdni rad do Taipingu. Bohuzel me zklamali. Jen dvakrat denne. Tak nic. Jak to tu tak vidim, tak asi svuj pobyt o den zkratim. Ani jsem nenasla zadnou agenturu a vsichni me odkazuji do Gopeng. Pocitala jsem s tim, ze je Ipoh tiristictejsi mesto.
Nad mesto se zacala stahovat bourka. Vratila jsem se na hotel a nechala si zavolat turustickeho pruvodce Mr. Raju, ktereho propaguji v Lonely Planet, ze porada tour po udoli Kinta. To me zajimalo.
Nastesti neni problem. Za 200 RM budu mit zitra celodenni tour po jeskynich a okolnich vesnicich. A rafting budu resit z Cameron  Highlands. Tady zustanu jen 2 noci.

Celodenni vylet do Malaky

 Malaka (nebo take Melaka, Malacca) byval kdysi jeden z nejvyznamnejsich pristavu v Indickem oceanu. Diky dve vyhodne poloze v Malackem prulivu se zde misily kultury, vymenovalo zbozin i valcilo o toto mesto. Je to mesto, jehoz centrum je zapsano na seznamu UNESCO, mesto s viditelnym holandskym vlivem, ale i cinskym. A sem jsem se vydala dnes na celodenni vylet.
Malaka je od KL vzdalena 2 hodiny jizdy autobusem a neni velka, takze jeden den bohate staci.
Vzbudila jsem se pred pul sedmou a po sedme se vydala na autobusove nadrazi Putra nachazejici se kousek od Chinatown. Podle recepcni odtamtud mely vyjizdet autobusy do Malaky. Vcera jsem na netu vycetla, ze autobusove nadrazi pro spoje mirici na jih se nachazi jinde. Bandar tasik Selatan je soucasne moderni nadrazi. To mi take rano potvrdil jeden z hlidacu na Putra. Takze jsem presla na metro LRT a dojela tam zlutou linkou. Ta stavi kousek od nadrazi. Najit jej nebyl problem.

 Koupila jsem si listek na 8. hodinu (autobusy vyjizdeji co pul hodiny) a za dve hodiny jiz vysedala na nadrazi Malaka Sentral, ktere se nachazi na okraji mesta. Jiz po ceste prselo a ja doufala, ze to tak nezustane cely den. Nastesti prestalo kratce po prijezdu na misto a pak jiz svitilo slunce az do ctyr a pak se zase zatahlo a behem zpatecni cesty zase prselo. Mela jsem stesti.
Hned jsem si nasla prepazku spolecnosti Metrobus, ktera me do Malaky dovezla a koupila si zpatecni listek na pul sestou. Sedm hodin mi melo bohate stacit. Alespon jsem mela jiste misto v autobuse. Tady je vse na mistenky.
Do centra jsem se pak dostala MHD cislo 17. To, ze tady v Malajsii (a Singapuru) v dopravnich prostedcich, na nadrazich a jinde pouzivaji klimatizaci, jsem si jiz zvykla. A mnohdy to bylo O.K., ale takovou kosu, co na nas pustel ridic MHD jsem jeste nezazila. Doufala jsem, ze to preziju bez nachlazeni.
Ani ne za ctvrt hodiny jsem rada vysedala v historickem centru pred Stadthuys, coz byvala holandska radnice.

 Prosla jsem se holanskou casti mesta, rychle poobedvala, navstivila namorni muzeum, ktere me ale zklamalo vzhledem k tomu, jaky vyznam hrala Malaka v obdobi objevovani namornich cest v novoveku. Dosla jsem do jakehosi parku, kde jsem zkusila stesti na pobocce turisticke policie a vydyndala pro tatu kovovy znak malajske policie. Policistka byla velmi mila. Zadne ofuky jako v Singapuru.
Pak jsem vystoupala na pahorek, na nemz stoji ruina kostela St. Paul`s. Odtamtud se mi naskytl pekny vyhled na pobrezni cast mesta. Strechy domu pripominaly lode v pristavu.
Behem sestupu dolu jsem si vsimla smerovky k holandskemu hrbitovu, Na nem bylo nekolik opravdu starych nahrobnich kamenu.

 Kolem Stadthuys jsem presla k mostu a presla na druhy breh reky do cinske ctvrti. Ve starych cinskych kupeckych domech sidli galerie se suvenyry, obchody s oblecenim, rychle obcerstveni. Najdou se tu opravdu zajimave architektonicke skvosty. Krome prochazeni se a nakukovani do obchodu jsem se rozhodla vyzkouset i mistni specialitu "cendol". Je to zmrla smes kondenzovaneho mleka, slehacky a kokosu a pod ni jsou cervene fazole, kukurice a jakasi zelena hmota. Az na tu kukurici to melo vynikajici chut.
Take jsem vyzkousela bramborove tornado, coz je brambora nakrojena tak, aby vypadala jako tornado a osmazena v oleji. takovy chips na spejli. Ale vynikajici. Spousta obchodu nabizi i pecivo s durianem. Typicke jsou kolacky s ananasovou marmeladou.A take popiah. Ten jsem jiz vyzkousela v Singapuru a chutnal mi, tak jsem si jej pred odjezdem take dala. Tadu jej ale plnili necim jinym a nebylo to ono. Po ctvrte jsem sedla na zastavku a pockala na prijezd nejake MHD. Na hlavnim nadrazi jsem mela jeste cas, tak jsem prochazela stanky s oblecenim.

 Zpatecni cesta se protahla. Nejdrive jsme stali v kolone pri vyjezdu z Malaky a pak v dalsi kolone pri vjezdu do Kuala Lumpur. Pred devatou jsem mirila z metra na nadrazi Putra, kde jsem si nasla kiosek dopravni spolecnosti, ktera jezdi do Ipoh a koupila si na zitrek jizdenku. Alespon vim, v kolik jedu a mam misto jiste.

Den mimo KL: FRIM a Batu Caves

Na dnesek jsem mela naplanovanou navstevu rezervace na vyzkum lesa FRIM, ktera se nachazi severne od mesta. Prakticky jeste v zone Kuala Lumpur, kam jezdi mistni doprava. Po sedme rano jsem se dopravila nejdrive na KL Sentral a tam jsem presedla na linku KMT. Koupila jsem si listek na stanici Kepong Sentral a odtamtud jsem mela jet taxikem.
Cesta do Kepong trvala jen dvacet minut a stala me 1.40 RM. Podle Lonely Planet me melo taxi prijit zhruba na 5 ringitu. Ridic si ale rekl o 10. Kyvla jsem na to. Stejne to neni horentni suma, jen 2.5 eura. Dovezl me pred branu a ubezpecil, ze neni tezke sehnat taxi na spatek.
Preventivne jsem se nastrikala repelentem a sla zaplatit vstupne do parku. 5 + 5 (fotak) RM. Jednim z duvodu, proc jsem si vybrala zrovna FRIM, byla moznost canopy. Takze jsem se vydala po silnici hledat, kde to asi bude. Nejdrive jsem zabocila na silnici doleva a dosla kamsi, kde to moc nevypadalo, ze by tam mohlo byt informacni centrum. tak jsem se vratila a zabocila doprava. Tam taky ne. Trochu me to zklamalo, protoze to vubec nevypadalo na panensky les. Vsude asfaltka. Uz jsem to chtela otocit a jako posledni moznost vyzkousela jit po silnici rovne kolem skoly. Dosla jsem k jakesi botanicke zahrade, kde mi rekli, ze mam pokracovat po silnici, ze dojdu k informacnimu centru. A taky ze jo. Najednou jsem se octla v jakemsi arealu s budovami, galeriemi...nasla informace, zaplatila 10 RM vstupenku na canopy a dostala mapku s instrukcemi, jak se ke canopy dostat. Cekala me docela namahava cesta plna stoupani lesem. Bylo horko, vysoka vlhkost a brzy jsem byla durch propocena.
Voda bylo to nejdulezitejsi, co jsem si s sebou vzala. Po zhruba 1.5 km jsem dosla ke canopy. Tohle canopy je 200 m dlouha lavka vedouci mezi stromy.Docela zabava pro nekoho, kdo nemusi zrovna vysky, ale byla tam sit a musela jsem verit, ze se zadne lano neurve.
Pak jsem se vydala stezkou zpet. Jenze jsem jaksi preledla pesinku a sla jinou cestou, tak jsem se docela prosla. nastesti vsechny cesty se nekde sbihaji. Po jedenacte jsem byla opet u informacniho centra. Jelikoz mi navsteva FRIM nezabrala zase tolik casu a odhadovala jsem, ze jsem i blizko jeskyni Batu, ktere jsem mela na programu na sobotu, a jejich navsteva by take nemela zabrat moc casu, rozhodla jsem se vydat tam. A napadlo me, ze se zeptam taxikare, za kolik me tam odveze. Predtim jsem ale zamirila neco pojist. Nekolik venkovnich restauraci je primo pred vjezdem do parku FRIM. Sedla jsem do jedne a rozhodla se vyzkouset Bakso. Cena jen 3.50 RM. Dulezite bylo, ze to nebylo pikantni. Dostala jsem polevku s nudlemi a zelim. Byla chutna. K tomu jsem si porucila caj s citronem. Dostala jsem jej s ledem. Opravdu osvezujici.
Najit taxi nebylo obtizne. Jeden zrovna projizdel a zatroubil na me. Ridice jsem se zeptala na cenu odvozu k Batu Caves. Pry odhadem 20 RM. Zalezi na taximetru. Tento taxik  byl novy a taximetr pouzival. S touto cenou jsem tak nejak pocitala. 5 euro jsem povazovala za dobrou cenu. Tak jsem se nechala odvezt k jeskynim, ktere patri k nejoblibenejsi turisticke zajimavosti v okoli KL. Taximetr ukazal 17 RM.
Bylo zrovna poledne, kdyz jsem se na misto dostala. Mela jsem tedy dostatek casu na prohlidku. Odpoledne jsem se mela jeste stavit v galerii Jadi Batek pro to moje tricko.
U jeskyni nastesti nebylo moc lidi. Batu Caves jsou poutnim mistem hinduistu. V jejich blizkosti stoji nekolik stanku se suvenyry, kvetinovymi venci a i prodejci kokosovych orechu na uhaseni zizne.
Vydala jsem se vystoupat tech 272 schodu, ktere vedou nahoru do jeskyni. Jelikoz je treba mit zahalena kolena, aby se mohlo vstoupit do jeskyni, pripnula jsem si nohavice (dnes jsem si vzala trekove kalhoty s odepinacimi nohavicemi a vyplatilo se) a sla nahoru. Po schodech se prohanely sem a tam nenechave opice, ktere se snazily ukoristit vse, co je zaujalo. Kradly kvetinove vence a jedly je, kradly sacky s napoji...bylo treba se mit na pozoru.
Hlavni jeskyne je prostona a plna neporadku. Nachazi se tam jeden modlitebni chram, od ktereho vedou schody do dalsi jeskyne s chramem. Moc me to nezaujalo. Hlavne kvuli spine.
Kousek od techto jeskyni se nachazi Dark Cave, kam je vstup jen s pruvodcem. Vybira se vstupne 35 RM a prohlidka trva 45 minut. Behem ni nas pruvodkyne seznamila s endemickymi druhy zivocichu a ukazala nekolik zajimavych krapnikovych soustav. Hlavnim obyvatelem jeskyne jsou netopyri. Kvuli jejich trusu jsme meli na hlavach helmy. Prohlidka nebyla nezajimava.
Kdyz jsem vysla na povrch, byly videt nad mestem (ktere je odtud pekne videt) destove mraky.
Sestoupila jsem dolu, koupila si pohled a jeden kokosovy orech (miluji kokosovou vodu) za 4 RM a vydala se na vlak, ktery ma stanici primo u jeskyni. Jizdenka nazpet 2 RM. Jeden z vagonu byl navic vyhrazen jen zenam a muzi byli vykazani do seusednich vagonu. Cesta zpet trvala zhruba 30 minut. Pak jsem presedla do monorailu a zamirila do galerie pro tricko s mym batikem. A pak na hostal si dat sprchu. Pekne jsem zapachala po tom celodennim poceni se. A pokud nezacne znovu prset, chtela bych zajet k vezim Petronas nafotit nejake nocni fotky.

Den v ulicich KL: Petronas Twin Towers, Kampong Bharu, Jadi Batek Galery

 Na dnesek jsem se tesila, hlavne kvuli tomu, ze me cekala navsteva symbolu mesta a snad i cele Malajsie - Petronas Twin Towers. Veze byly otevreny v roce 1998 a v te dobe byly svou vyskou 452 metru nejvyssi budovou sveta. Brzy je ale prekonaly jine stavby a dnes jsou na 5. miste.
Jelikoz je pocet vstupenek na vyhlidku omezeny (lze si je zabookovat i online), je dobre se dostavit jeste pred otevrenim atrakce a vystat si frontu na listky. Listky se zacinaji prodavat v 8:30 a prvni prohlidka je v 9 hodin. Otevreno je od utery do nedele od 9 do 21 hodin. Prohlidka trva 45 minut a je to vse presne rizeno.

 Noc byla klidna a vvzbudila jsem se po seste. Snidani v hostalu podavaji od sedmi. Jiz pred sedmou jsem si mohla strcit chleba do toustovace a dat si caj. Klasicka (ne)chutna zapadni snidane. Hned po sedme jsem vyrazila na LRT a jiz vybavena znalosti, jak to tu funguje s jizdenkami na metro, jsem bez problemu dojela na stanici KLCC, kde jsem vysedla primo u vezi. Zamirila jsem dovnitr zjistit situaci a misto, kde se vstupenky prodavaji. Byla jsem nasmerovana do nizsiho patra, kde jiz par lidi cekalo. Tak jsem sedla do fronty a nehnula jsem se celych 40 minut do otevreni pokladny. Byla jsem devata v rade. Pak to slo rychle. Prohlidka na devet jiz byla plna, tak jsem se nahlasila na 9:30. U turniketu je treba byt ctvrt hodiny dopredu kvuli bezpecnostni prohlidce a kratke interaktivni instruktazi co je a neni dovoleno.
Nejdrive jsme vyjeli do 41.patra, kde se nachazi most spojujici obe veze. Tam jsme meli vyhrazenych 10 minut. Pak jsme zamirili vytahem do 83. patra, presedli do dalsiho vytahu a dojeli do 86.patra. Odtamtud se naskytl opravdu nadherny vyhled na mesto a druhou vez. V sale bylo nekolik maket vezi. Tady jsme mohli stravit  20 minut. Pak jsme chvili pobyli v 83. patre a prohlidka byla u konce. Dole na nas cekali nahaneci s klasickymi predrazenymi pamatecnimi fotkami kazdeho z nas. Trochu kyc. 100 ringgitu bych za to nedala.

Prosla jsem se parkem pod vezemi a zamirila na metro do Kampong Bharu. Je to stara ctvrt s typickymi malajskymi domy. Tedy s temi, ktere zbyly. Krome domu je tam i nekolik stanku s jidlem a sladkostmi. Samozrejme, ze jsem neodolala.  U jednoho stanku bylo plno jakychsi sladkosti a postarsi irsky turista se vyptaval na vsechny a pak si nejake porucil. Taky jsem si dva kousky vzala a pak jsme se u jejich pojidani bavili o cestovani. Hlavni ingredienci je tu puding, ryze a kokos. Nebylo to spatne.
Prosla jsem se ctvrti a zamirila metrem k namesti Merdeka, kde jsem byla jiz vcera. Chtela jsem navstivit nejstaris mesitu Masjid Jamek, ale byla zrovna pauza na modleni, tak jsem se presunula do Muzea textilu u namesti, ktere je zdarma. Ukazuje techniky vyroby latek a jednotlive odevy malajskych etnik. Docela zajimave.
Kdyz jsem muzeum opoustela, lilo jako z konve. Tak jsem sedla an schod pred muzeem a pockala, az se bourka prezene.
Zamirila jsem do mestske galerie, kde jsem se za poplatek 5 ringgitu dozvedela neco o historii mesta a take u obrovskeho planu mesta mohla videt plany pro rok 2020. To by v Kuala Lumpur mela vyrust 600 metrova vez. V obchode se suvenyry jsem pak mohla tu vstupenku uplatnit jako slevu na nakup v hodnote onech 5 RM.
Pak jsem konecne zamirila do mesity. V batohu jsem mela satek a dlouhy rukav. Pro ty, kteri nebyli vhodne obleceni meli k zapujceni jakousi fialovou kapi. Me vpustili. Stejne se nemohlo dovnitr. Jen zvenci. Dovnitr meli pristup jen verici.

 Po prohlidce jsem nasedla na metro a nechala se dovezt na stanici Imri. Chtela jsem se podivat do galerie Jadi Batek, kde vyrabeji batik a taky si neco vytvorit. Obloha se opet zatahovala a sotva jsem dosla do galerie, rozprselo se. Ale ze lilo! Ja jsem na dve hodiny zapomnela, co se kolem me deje a tvorila jsem si vlastni motiv na tricko. Za 60RM. Zitra si svuj vytvor musim prijit vyzvednout.
Na zpatecni ceste jsem se jaksi zamotala v ulicich. Na mnohych nekolikaproudych silnicich tu nefunguji semafory a prejit silnici je nekdy o zivot. Fakt chaoz. Nakonec jsem nasla opet stanici jednokolejky. Jenze bylo po seste a tedy spicka, takze jsem nechala dvakrat vlak odjet, nez jsem se do nej konecne natlacila.

 Dojela jsem na KL Sentral a omrkla situaci. Zitra odtamtud budu vyrazet na puldenni vylet do FRIM (Vyzkumna lesni instituce).
Opet nasednout na metro a o stanici dal uz jsem vedela, kde jsem. Zasla jsem si do Central market na veceri a pak jiz na hostal. Opet se rozprselo.
Na rozdil od Singapuru na prohlidku zajimavosti v KL staci den, nebo dva. Nasledujici dny pro me bude KL jen zakladnou pro vylety do okoli.

Prejezd do Kuala Lumpur

V nedeli jsem si pres Payung Guest House koupila listek na autobus do Kuala Lumpur a mel mi byt dorucen do vcerejsiho vecera. jenze nebyl. Nemela jsem ale mit strach, pry mi jej pred odjezdem strci pod dvere me chatky. O.K. tak jsem rano vstala a jizdenka zatim nikde. po osme jsem se sla nasnidat do plazoveho baru, kde jsem se rozloucila se Zairzalem, ktery tam prave byl. Take litoval toho, ze jsem nemela lepsi podminky na surfovani. Vcera zavecer jsem si od nej jeste pujcila prkno za 10 RM a sla se trochu bavit na skoro neexistujicich vlnach.
Kdyz jsem se vratila ze snidane, jizdenka pod dvermi byla! Odjezd byl v devet, tak jsem se presunula k silnici na zastavku a cekala, az autobus prijede. Cekala me dlouha cesta, ktera nastesti ubehla rychle.

Do Kuala Lumpur jsme dojeli vcas. Ve 14:30 jsem vysedala a cekalo me hledani nejake smerovky na metro, nebo vlak, nebo jake tu maji dopravni prostredky. Bohuzel Kuala Lumpur neni Singapur a smerovky v anglictine tu trochu chzbi, nastesti mistni mi ochotne poradili. Na prvni dojem je KL pekne chaoticke mesto. Dalsi chaoz me cekal po prichodu na vlakovou zastavku (nebo-li mistni metro). Jednotlive linky tu nejsou synchronizovane, takze jeste musim zjisti, jestli existuje nejaka specialni karta, jako tomu bylo v Singapuru, nebo budu muset pred kazdou jizdou natukat do automatu, kam jedu a pak dostat jakousi plastovou minci (podobnou te do nakupniho kosiku v Tescu), kterou pak prilozim na turniket, aby me vpustil do nastupiste a v cilove stanici ji do turniketu vhodim. Vubec jsem nechapala, co mam delat. Opet napomocni lide. No a posledni chaoz nastal po prijezdu na stanici, ktera se nachazi teoreticky nejblize Chinatown a memu hostalu The Explorers Guest House, kde jsem si zamluvila 5 noci. Nemohla jsem se dohledat spravneho smeru. Spletla jsem si Jln Ampang s jinou ulici Ampang a musela ze vracet. Nakonec o hodinu pozdeji od prijezdu jsem hostal nasla a s ulehcenim se ubytovala a prevlekla propocene veci.
Ukolem dne ale nebylo hned vyrazit na poznavacku, ale vyprat. V hostalu bohuzel tuto sluzbu neposkytuji, ale poradili mi, kde je nejblizsi pradelna. Tak jsem se vydala se spinavym pradlem v batohu do Chinatown najit pradelnu. po ceste me oslovil Anglican propagujici nejaky hostel. Byl trochu nasnupany, tak nez mu doslo, ze nechci ubytovani, ale jen vyprat, byli jsme u jeho hostalu. Zklamane me dovedl k pradelne rainbow, ktera byla o ulici dal a ja pak stravila skoro hodinu cekanim u pracky a susicky, nez se mi vypere tech mych par svrsku.
A pak jiz zamirila smer Central Market, kde jsem neco pojedla a omrkla suvenyrz pak na namesti Merdeka, ktere je symbolem nezavislosti zeme. Pomalu se smrakalo a v dalce byly videt Petronas Towers. na ty se chystam zitra rano. musim brzy vstat, abych dostala vstupenku.
No a jelikoz se nekteri mistni (hlavne tedy muzi) moc pratelsky netvari a na hostelu doporucuji po 22 se po meste moc nepohybovat (hlavne ne sam), tak jsem to pro dnesek zabalila.