Dlouhy prejezd do Malajsie

Recepcni mi rekla, ze neni treba rano brzy vyjizdet smer autobusove nadrazi, odkud jezdi autobusy do Johor Bahru v Malajsii. Tak jsem v klidu posnidala, odhlasila se z hostelu a o pul devate vyrazila metrem na stanici Burgis. Kousek od mi je autobusove nadrazi specializovane na dopravu do Malajsie. Kdyz jsem tam prisla a videla tu zhruba 50 metrovou frontu, malem me omylo. Uz jsem to videla na dvouhodinove cekani. Natsesti se fronta dala rzchle do pohybu a za 15 minut jsem byla v autobuse. Jizdne jsem mohla zaplatit svou EZ- link kartou, coz bylo super, protoze jsem vcera dobyla deset dolaru (to je minimalni castka) a jeste mi tam zbyvalo hodne penez. Takze se mi odecetlo 3.30 SG. Ve ctvrt na deset jsme vyrazeli na cestu a o pul hodiny pozdeji jsme byli na singapurske celnici pred mostem pres pruliv. Vsichni jsme vystoupili a hnali se k pasove kontrole. Tam to slo docela rychle. Opet jsem nasedla do jednoho ze zlutych autobusu a vyrazila na malajskou stranu do Johor Bahru. Tam jsme opet vysedli a opet na pasovou kontrolu. Tam ta fronta tak rychle nepostupovala. Pote, co jsem dostala razitko do pasu, jsem si sla vymenit penize.Jednak zbyle singapurske dolary a jednak eura. 1 SG = 2.58 RM, 1 Euro = 4.01 RM.
Ve tri ctvrte na jedenact jsem nasedala do autobusu, ktery pokracoval na nadrazi Larkin, odkud jsem mela vyrazit do Kuantanu. Na prvni pohled jsem vysedla v chaozu (oproti usporadanemu singapuru). Mistna nahanec me dovedl k prepazce dopravni spolecnosti, ktera miri do Kuantanu. Dalsi autobus vyjizdel ve 12:30. Zaplatila jsem 29.30 ringgitu a sla pojist do mistniho bistra. prede mnou mela byt zhruba petihodinova jizda, tak abych neumrela hlady. V bufetu byla samoobsluha. Na talir jsem si dala ryzi s jakousi rybou a salat a pry se mam posadit. Prisel jakysi kasinik, zkontroloval mi talir, zeptal se, co si dam na piti a napsal mi na papir cenu. 17.70 RM za obed (cca 4 eura). O hodne levnejsi nez v Singapuru. Zaplatila jsem kasirnikovi a dala se do jidla.
Kdyz prijel autobus, zeptala jsem se ridice, v kolik asi dorazime do Kuantanu. Pry v sest. Pozdeji, nez jsem cekala. Tak nejak jsem doufala, ze si treba jeste zavecer zasurfuji, pokud budou dobre podminky. Cesta byla dlouha. Od pulky se mi chtelo na zachod a v sest jsme stale jeste byli na ceste. Nakonec jsme do Kuantanu dojeli v sedm. Lilo jako z konve, byla jiz tma a autobus do Cheratingu vyjizdel nekde z centra. Hledat cestu se mi nechtelo, tak jsem kyvla taxikari na cenu 70 RM za odvoz do Cheratingu. Cesta tam mela trvat hodinu. Nakonec to byl asi nejpohodlnejsi zpusob dopravy. Taxikar si ale jaksi jizdu spletl se zavody formule 1. Na misto me dovezl za pul hodiny a byla jsem rada, ze jsem na miste v poradku.
Ubytovani jsem mela zamluvene pres Cherating Surf Point v Matahari Chalets. Za 50 RM jsem se ubytovala v ne zrovna nejcistsi chate s vlatni koupelnou. Jeste stesti, ze jsem si s sebou vzala silikonovy spacak.
Cherating je mala vesnice a v te tme pusobila velmi klidne. Dosla jsem potemnelou ulici k nejblizsimu bufetu a porucila si to jedine, co meli - kure s ryzi. Pekne pikantni to bylo. Nemela jsem moc chut hledat nejakou vetsi samoobsluhu, tak jsem si u nejblizsiho kramku koupila vodu a toaletni papir (tady se omyvaji, toaletak nepouzivaji) a sla spat. A doufala, ze s novym dnem se vesnice ukaze privetiveji.