Predodletove nakupy v Kuala Lumpur

V sobotu rano jsem se chtela jeste smocit v mori, ale od rana lilo jako z konve, tak jsem, kdyz ten dest trochu ustal, vyrazila na taxi a nechala se odvezt k trajektu. O pul jedenacte jsem byla na autobusovem nadrazi pripravena cekat do 12 na autobus. Jeden autobus spolecnosti Arwana tam cekal. Mel odjet v jedenact. Prodejkyne jizdenek mi rekla, ze autobus neni plny a ze muzu jet nim.Prepsala mi jizdenku a ja vyrazila na cestu do Kuala Lumpur. 
Ta trvala 4,5 hodiny. Vysedla jsem na nadrazi Pudu a vydala se do The Explorers Guest House nechat v uschovne velky batoh a pak stravila ctyri hodiny utracenim poslednich penez.
Pred osmou hodinou jsme nasedla na metro, dojela do KL Sentral, kde jsem si koupila jizdenku na KLIA Expres. Cena 35 RM. Vlak na letiste je moderni a ani ne za pul hodiny jsem byla na letisti.

Ty tri tydny jsem si opravdu uzila. 

Dva dny na ostrove Pangkor

Jelikoz jsem usetrila dva dny, rozhodla jsem se pred odletem do Evropy jeste vykoupat v mori a uzit si trochu relaxu. Cilem se mi stal ostrov Pangkor, ktery se nachazi na zapadnim pobrezi dve a pul hodiny jizdy autobusem od Ipohu.

Vcera jsem se tedy v osm hodin rano nejdrive presunula z Tanah Rata do Ipoh na hlavni autobusove nadrazi Aman Jaya. Pocitala jsem s tim, ze v jedenact nasednu na dalsi bus. Jenze jediny bus mirici do Lumut jel ve 12 hodin. Takze me ceakol dvouhodinove cekani. A pak vice nez dvouhodinova jizda k pobrezi. Krome me bylo v autobuse dalsich 5 Cechu. A ridic byl tentokrat nejaky nastvany.

Jakmile jsem dorazila do Lumut, sla jsem jako prvni k prepazkam jednotlivych autobusovych dopravcu zjistit, v kolik jezdi autobusy do Kuala Lumpur a na ktere nadrazi. Nakonec jsem si koupila jizdenku na sobotu na 12 hodin u spolecnosti Arawak, ktera jezdi an nadrazi Pudu Central. Odtamtud je to kousek do Chinatown. Odpoledne budu chtit stravit nakupy za zbyle penize.
Takze doprava do KL zajistena a zamirila jsem na molo koupit listek na trajekt na ostrov Pangkor. Trajekt vyjizdi co pul hodiny a zpatecni jizdenka stoji 10 RM. Listek jsem si schovala a nasedla na lod. Nebylo plno. Pristi tyden tu zacinaji vanocni prazdniny a to se ocekava priliv turistu.
O pul treti jsem vyplula k ostrovu a o pul hodiny pozdeji jsem jiz vysedala. A u vychodu jiz cekali taxikari a nahaneci. Prosla jsem je a zamirila k ruzovouckym minivanum, ktere zajistuji dopravu po ostrove. Cena do Teluk Nipah je 15 RM. Jeden z taxikaru prisel, nalozil me do minivanu a vyjeli jsme na zapadni breh ostrova. Pangkor je maly ostrov. Vetsina obyvatel tu vlastni motorku, ktera bohate staci na dopravu mezi jednotlivymi vesnicemi. Behem jizdy se indicky taxikar, ktery byl ze me uneseny (proste jsem exoticka), snazil konverzovat. Vysadil me pred Nizri Nipah Campem, kde jsem si usmyslela, ze se ubytuji a sla jsem zkusit stesti, jestli maji volnou chatku. Predem jsem hledala nejake levnejsi ubytovani, ale moc moznosti nebylo. Nizri Nipah Camp je uvedeny v Lonely Planet a na netu uvadi ceny od 30 - 50 RM. jenze se mi nikdo neozval, kdyz jsem chtela rezervovat pokoj. Predpokladala jsem ale, ze to bude jako jinde. Nebude problem. A taky ze nebyl. Sice jsem nedostala chatku s koupelnou za 50 RM, ale mensi pristresek za 30 R volny byl. Zase jsou to trochu polni podminky, ale mam svuj klid a misto je pekne, plne kvetin. Takovy ten reggea styl.
Hned jsem se sla najist a pak se projit i na Coral Beach. K memu zklamani tahle vyhlasena plaz byla docela plna odpadku. Obcas se nekde valela pet lahev, v mori plavaly rasy...vedlejsi plaz, kterou mam kousek od ubytovani byla v lepsim stavu.
Slunce obcas prosvitalo mezi mraky a zapad slunce byl docela pekny.

Dnes jsem se rano sla nejdrive projit po plazi s fotakem a po snidani na ulici jsem nechala veci na pokoji a zamirila se i smocit. Mistni zeny se koupou oblecene. ne, ze by bylo zakazano se koupat v bikinach, ale nejak se mi nechtelo se vystavovat, tak jsem si nechala sortky.
More bylo ciste. Den jsem stravila lenosenim a docitanim knihy. I kdyz bych mohla pujcit kolo a vydat se poznavat okoli, v tom horku se mi ani nechtelo.

Pulden v cajovnikovych plantazich Cameron Bharat Tea Plantation

 V oblasti Cameron Highlands pusobi dve spolecnosti vyrabejici caj. Vcera jsem navstivila tovarnu Sungai Palas tea Estate spolecnosti BOH a dnes jsem se vydala na jih od Tanah Rata k plantazim spolecnosti Cameron Valley Tea.
Nikam jsem dnes nespechala, zadny autobus a cely den k dobru, takze jsem z hotelu odchazela po pul devate a prvni zamirila do restaurace posnidat moje oblibene bananove roti a te tarik (tentokrat ten caj pekne presladili tim slazenym mlekem). S dostatkem cukru v krvi jsem vyrazila podel silnice smer Ringlet.
Plantaze a tovarna Cameron Bharat Tea Plantation se nachazeji 4 km od mesta. Cesta tam vede po silnici klikatici se serpentinovite kopcovitou krajiou. Pekny vyhled na plantaze se mi naskytl az u prvni cajovny spolednosti. Panorama je tu opravdu pusobive. Dnes se mi postestilo a dokonce vysvitlo i slunce.
Ceny v kavarne z mistni caj jsou jeste vyssi nez v BOH. Hrnek caje s ovocnou prichuti stoji 6 RM. Originalni caj Cameron Valley prijde na 3.5 RM.
Prosla jsem se po cesticce kolem plantazi a vydala se podel silnice k druhe cajovne a tovarne Cameron Bharat Tea Plantation. Tovarna neni pristupna, ale je mozne se projit po ceste po plantazich.
V cajovne jsem si objednala hrnek originalniho caje a vychutnavala si vyhled na kopcovitou krajinu. Oproti BOH tu bylo minimum turistu. Vydala jsem se k malemu splavu a chvili jen tak relaxovala.
Po dvanacte jsem se vydala po silnici zpet do Tanah Rata.
Po ceste me minulo nekolik policejnich aut a po chvili jeste dalsi policejni motorky ktere razily cestu kolone aut s vlajeckami. Napadlo me, jestli jsem nahodou nepotkala kolonu malajskeho krale. Zpet ve vesnici jsem se zeptala u jednoho ze stanku s nabidkou turistickych aktivit a mladik mi rekl, ze to prijel sultan Pahangu na inspekci. Pred nedavnem Cameron Highlands zasahly povodne a sesuvy pudy, ktere jsou nekde patrne a prijel to omrknout.
Malajsie je federativni konstitucni monarchii. Kazdy ze 13 statu ma svou hlavu statu (ne vsechny malajske staty jsou monarchie, je tu i par republik) a nad nimi je jeden kral reprezentujici zemi na venek. Cameron Highlands jsou soucasti statu Pahang a ja mela to stesti videt kolonu se sultanem.
N obed jsem si sedla do restaurace Hill Station a dala si menu za 16 RM (kureci steak se syrem a hranolkami, polevka a piti v cene) a odpoledne hodlam jen relaxovat.
Zitra me ceka presun na ostrov Pangkor. Toto misto nebylo v mem puvodnim planu, ale usetrila jsem den v KL a den v Ipoh a rozhodla se pred odletem do Evropy jeste uzit trochu relaxu na plazi a koupani v mori. A po trech dnech v chladnejsim klimatu Cameron Highlands to bude fajn. Navic mi jeste stale neuschly pohorky, tak je musim zitra vytahnout na slunce, at jsou do soboty suche.

Celodenni toulky kolem cajovnikovych plantazi Cameron Highlands

 Hlavni devizou Cameron Highlands je caj a cajovnikove plantaze, ktere se rozkladaji okolo Brichangu a Tanah Rata. Krome caje oblast proslavily jahody. Ty je mozne si nasbirat a ochutnat treba se slehackou v nektere z farem. Navstivit lze i vceli farmu, kvetinarstvi, motyli farmu....Turisticke agentury nabizeji i vyvezeni na nejvyssi mistni horu, navstevu destneho lesa...
Ja jsem se rozhodla dnes zajit do cajove tovarny nejvetsi malajske cajove znacky BOH po vlastni ose. Tovarna obklopena zelenymi cajovnikovymi plantazemi je v nabidce kazde tour, ale neni problem se tam dostat i bez agentury.

 

Pred osmou jsem posnidala na hotelu a vydala se na mitni autobus zajistujici dopravu po Cameron Highlands. V jizdnim radu je sice uvedeno, ze jezdi co hodinu, vcera mi bylo receno, ze jezdi co dve hodiny. Takze jsem nasedla na ten o pul devate a nechala se za 3 RM dovezt za Brinchang, kde jsem vysedla pobliz cesty vedouci k cajove tovarne. Tam doprava neni. Jedine taxikem. Ale zase az tak daleko to neni. Jen 3.5 km chuze po silnici klikatici se mezi cajovnikovymi poli.
Jiz od rana bylo pod mrakem a obcas mrholilo. Kdyz jsem vystoupila z autobusu, foukal vitr a mrholilo tak neprijemne, ze jsem se rozhodla jit schovat do EQ jahodove farmy. Dostala jsem na ochutnani nadhernou cervenou jahodu a koupila si male baleni za 5 RM. Cinsky majitel mi rekl, ze jsou to bio jahody, ze nepouzivaji zadne postriky. Mohla jsem se projit kolem kvetinacu s rostlinkami. Take jsem si mohla nasbirat, kolik bych chtela, kdybych chtela. Me ale stacila ta mala vanicka.
Kdyz jsem vylezla, uz neprselo. Tak jsem pokracovala v ceste. Presla jsem na cestu vedouci k cajove tovarne. Normalne bych tam byla ani ne za hodinu, ale okolni zelene kopce byly tak fotogenicke, ze jsem se neustale zastavovala. Do tovarny jsem dosla skoro po dvou hodinach. Bylo jedenact, kdyz jsem si objednala hrnek earl grey s prichuti tangerine. Cena samozrejme vyssi nez ve meste. Dala jsem 3.40 RM. Bezne caj stoji okolo 1 RM - 2 RM.

 Z cajovny vysute jakoby nad krajinu byl krasny panoramaticky vyhled na plantaze.
Pak jsem se sla projit zbytkem stavby, na informacnich tabulich se docetla o procesu vyroby caje, zhledla kratke video a zamirila do tovarny, kde jsem mohla sledovat cely proces zpracovani cajovych listku. Normalne jsou k dispozici zdarma pruvodci, ale vsichni byli zamestnani a tak jsem se vydala po vlastni ose.

V obchode pak koupila nejaky ten caj jako suvenyr a  vydala se zpet. Opet zacalo mrholit. Takze s destnikem jsem stoupala cestou, tentokrat jiz bez fotografickych zastavek, zpet k hlavni silnici.
Nevedela jsem, v kolik jede autobus a ani me to nezajimalo. Mela jsem v umyslu se vratit do Tanah Rata pesky a po ceste navstivit dalsi farmy.

 Zastavila jsem se v cinske restauraci, kde to jidlo meli na mistni pomery pekne drahe. Zaplnila zaludek nejlevnejsi polevkou za 9 RM (nic moc) a pokracovala dal. V dalsi jahodove farme si porucila jahody se slehackou. A kdyz jsem zhruba po hodine chuze podel silnice dosla do Brinchangu, koupila jsem si u stanku varenou a opecenou kukurici.
U golfoveho hriste jsem zabocila na cestu, ktera je kratsi, nez hlavni cilnice a zasla k malemu vodopadu. Do Tanah Rata jsem dorazila o pul pate. Nohy uz zacinaly bolet.
Byl to fajn celodenni vylet nadhernou prirodou.

 Vcera jsem povecerela vynikajici hribkovou polevku a cesnekovy naan v jedne restauraci ( a levne) a predtim vyzkousela bananove roti. Dnes chci roti znovu a na veceri neco trochu vice zapadniho. Na chut curry naladu nemam. Uz te pikantni chuti zacinam mit plne zuby.

Prejezd do Cameron Highlands a trek v desti

 Vcera jsem si koupila jizdenku na osmou ranni do Tanah Rata nachaziejici sev horske oblasti cajovych plantazi Cameron Highlands. Ty se nachazeji od Ipoh okolo 160 km ve vysce nad 1300 metru. To znamena,ze se konecne nebudu pect.
Na internetu jsem se docetla, ze jizda autobusem klikatymi horskymi serpentinami muze privodit nevolnost. Kdyz jsem pak pred sebou v sitce uvidela cerny pytlik,vybavila se mi ta hrozna cesta horami z Honda do Manizales v Kolumbii, kterou bych uz nechtela opakovat. Doufala jsem,ze me neceka neco podobneho.
Na autobusove nadrazi me rano odvezl Mr. Raja (kdyz uz se nabidl, tak jsem toho vyuzila). Autobus spolecnosti Perak Ekspres mel opet pohodlna sedadla. Projeli jsme kolem vsech tech cementaren a zacali stoupat do hor. A silnice se zacala klikatit.Provoz nastesti nebyl nijak husty,takze jsme do cile dojeli tesne pred desatou. Po ceste jsme mijeli farmy s jahodami a kvetinami. Krome caje jsou tu prave jahody vyhlasenou pochoutkou a ve vetsine farem si kazdy muze nasbirat tolik, kolik chce a pak to zaplati. To me ceka zitra,stejne jako navsteva cajove farmy mistni malajske znacky BOH.

 Po prijezdu ( ke konci mi zacinalo byt trochu divne od zaludku z tech neustalych zatacek) jsem sla najit hotel Cameronian Inn,kde jsem si zamluvila jednoluzkovy pokoj. Najit jej nebyl problem. Tanah Rata neni velka a vsude jsou smerovky. Vesnice zije predevsim z turismu a je udrzovana. Najit zde lze nekolik agentur zajistujicich ruzna tour, cinske a indicke restaurace a hotely.
Dostala jsem maly pokojik za 30 RM na noc. Wi-fi maji, internetova kavarna je kousek odtud.Snidane je levna a vybrat si muzu z nekolika jidel.
Ubytovala jsem se a sla zkusit stesti v nektere z agentur,ktere maji v nabidce i rafting. Jenze jsem jedinou zajemkyni,takze asi nic. V jine agenture mi rekli, ze se jezdi z Ipohu a ze bych se musela dopravit tam. organizace je tu tedy jeste v plenkach.

V Ipoh jsem nenasla jedinou agenturu, ktera by byla o vikendu otevrena. Takze se asi behem teto cesty budu muset obejit bez teto zabavy.
Na radu majitele hotelu jsem se vydala na prochazku po stezce cislo 10,ktera obiha dzungli Tanah Rata a pry mi zabere okolo 2 hodin. Bylo poledne,takze jsem mela dostatek casu. Obcas sice spadla nejaka ta destova kapka, ale to nevadilo. Tezka stoupa na vrchol Gunung  Jasar (1670 m),odkud se mi mel naskytnout pekny pohled na Tanah Rata. Vydala jsem se za vesnici, prosla kolem apartmanu Oly, prosla nadhernou zahradou Jens Camelia Garden se spoustou kvetin a zacala stoupat po uzce stezce lesem.

 Obcas jsem musela podlezt spadly strom, preskakovala jsem koreny stromu. A stoupala. V posledni fazi vystupu jsem jiz pekne funela.K tomu zacalo drobne prset. Kdyz jsem dosla tesne pod vrchol, ktery neni zalesneny,prselo docela vydatne. Povlak proti desti na batoh jsem mela, plastenku si nevzala. Zato jsem mela destnik. Takze jsem vytahla svuj ruzovy destnik a vystoupala na vrchol. Vyhled kazila mlha. Pokracovala jsem stezkou dal. Za sebou jsem mela neco pres 2.7 km a pred sebou jen kousek zpet do civilizace. Jenze lilo a mokre listi kolem cesty mi macelo kalhoty. K trafo stanici jsem dosla po dalsi ctvrhodine prodirani se dzungli. Z kalhot jsem mohla jiz zdimat vodu. Nasledovala cesta po silnici zpet do Tanah Rata.teoreticky mela byt dlouha 3.9 km, ale za 40 minut jsem byla zpet v centru.
Neodolala jsem a koupila si na pokoj kousek cokoladoveho dortu a sla si dat horkou sprchu. Boty mokre. Doufam, ze do zitrka trochu uschnou, jinak budu asi pochodovat v sandalech.
Teplota tady se behem dne pohybuje okolo 20 stupnu. Neni zima, pokud neprsi. V noci bude asi chladneji.

 Zitra se chzstam mistnim autobusem z Brichang, odkud pak dojdu pesky k BOH farme s cajem, urcite budu chtitn navstivit i dalsi farmy v okoli. A ve stredu si asi zaplatim nejakou tour. To jeste zalezi na tom,co zitra uvidim.
No,pekne me ta dnesni "prochazka"dzungli v desti zmohla.Vzduch je tu opravdu cerstvy.

Vylet s Mr. Rajou po okoli Ipohu a vecere

V Lonely Planet se zminuji o mistnim pruvodci Mr. Rajovi, ktery nabizi ruzne tour po okoli. Mela jsem v umyslu se podivat po udoli Kinta, jehoz je Ipoh centrem a tak jsem poprosila recepcniho, jestli by se s nim mohl skontaktovat. Vcera jsme spolu hovorili. Cena pro dva by byla 300 RM, pro jednoho 200 RM. Kyvla jsem na to a dnes v 11 me Mr. Raja prijel vyzvednout. Jeste predtim jsem si zasla na mistni autobusove nadrazi nachazejici se kousek od historickeho vlakoveno nadrazi a koupila si na zitrek jizdenku do Cameron Highlands. Prisla me na 18.50 RM a vyjizdim v 8 rano.
Pred jedenactou pro me prijel Mr. Raja a vyrazili jsme na vylet. Nejdrive me zavzl ro parku Gunung Lang, kam mistni s oblibou jezdi relaxovat. Lodi jsme prejeli male jizirko plne ryb a sladkovodnich zelv do maleho parku. Vylezli jsme na dve vyhlidkove veze a pak se zase vratili k autu. Mr. Raja nabidl svezeni holandskemu paru a odvezl nas k cinskemu chramu v jeskyni Perak Tong. Na vrcholku vapencove hory je postaveno nekolik cinskych altanku. Tohoto mista jsem si vsimla jiz vcera behem jizdy taxikem z nadrazi a ted se mi postestilo se sem podivat. Vstupne zadne. Mr. Raja mi predstavil syna tvurce tohoto chramu. Chram je budhisticky s hinduistickymi prvky. Na stenach jsou barevne malby.
Na vyhlidku vede vice nez 400 schodu. V tom horku netrvalo dlouho a lilo ze me jako z konve. Cim vyse jsem byla, ti zajimavejsi pohled na okoli se mi naskyt. Zvlastni bylo panorama cementaren a na pozadi vapencove homole. Vapencove utvary se tahnou az do jizniho Thajska.
V 60. letech 20. stoleti bylo udoli Kinta centrem tezby cinu. Malajsie byla az do konce 80. let ctvrtym nejvetsim producentem cinu. Pak ale prisel propad cen a s tezbou se prestalo. Byvale doly dnes zaplnila voda a Ipoh ztratil na vyznamu. Ackoliv toto mesto ma vice nez 700 tisic obyvatel, pusobi trochu malomestsky. Hlavne tu chybi propracovanejsi turisticka infrastruktura. To pripousti i pan Raja, ktery se pruvodcovanim zabyva 6 let. Predtim pusobil na vlasnim urade.
Vyhled z vrcholu byl pekny. Sestoupila jsem dolu a dostala na ochutnani kukuricovou zmrzlinu. Nebyla spatna. Opice u chramu nebyly vubec agresivni. Ne jako v Batu Caves.
Vydali jsme se dal. Tentokrat mi chtel ukazat stromy na nichz roste pomelo, kteremu se tu velmi dari.
Nasledovala zastavka v obchode s ovocem, kde jsme vyzkouseli nekolik druhu vcetne chicu, coz je velmi sladke ovoce chutnajici po skorici a medu. Tim jsem zaplnila zaludek.
Pokracovali jsme k dalsimu chramu v jeskyni - Kek Loog Tong. Na druhe strane pruchozi jeskyne je zahrada s jezirky. A vyhled na cementarnu.
Nasledoval dalsi chram -  Sam Poh Tong, ktery ma velmi peknou zahradu pred jeskyni. Po projiti jeskyne jsme se octli v prostoru mezi skalami, kde byla dalsi stavba chramu a take jezirko se sladkovodnimi zelvami, ktere se Raja rozhodl nakrmit cherry rajcaty a chlebem. Nasledovala zastavka v indicek ctvrti. Nejdrive mi dal ochutnat vegetarianske korenene chipsy, ktere prodavaji v mistnich obchudcich, pak jsme se stavili u nej doma. Ukazal mi, jak zije (no, nema se spatne. Udrzovany zdeny dum, vsude cisto). A pak jsme zajeli do indicke restaurace okusit indicky chleb chapati s omackami. Prestim, nez me zavezl zpet k hotelu, mi jeste ukazal architektonicky zajimave reseny komplex kavaren. Na hotelu jsem byla o pul pate. Docela vycerpana. Byl to zajimavy den.
Pan Raja se snazil podat informaci o vsem a ukazat maximum.
Dnes vecer me a mou americkou spolubudlici Dianu bere na veceri.

V podvecer se nad Ipohem rozpoutala neuveritelna bourka. Jeden blesk a hrom stridal druhy. Mr.Raja me a Dianu vyzvedl o pul osme pred hotelem a zavezl nas na druhou stranu mesta do Indicke ctvrti. Chtel nas vzit do restaurace s vynikajicicm indickym jidlem,ale v nedeli byla zavrena. Tak jsme se presunuli do velkeho jidelniho centra, kde jsme si porucili nekolik jidel. Chtela jsem zkusit satay. Diana si objednala i neco jineho. Docela jsme se najedly.
Pak nas Mr. Raja zavezl k tomu indickemu obchodu s chipsy,kde jsem jiz odpoledne byla,ale Diana to znala a ja jsem nechtela znovu ochutnavat. Tak jsme se stavili u nej doma,kde jsme se chvili bavili s Rajovou dcerou.Nasledovala projizdka po meste.A po desate jsme byly opet na hotelu.


Byl to vycerpavajici den. Az me z tolika anglictiny a soustredeni se bolela hlava.

Postrehy z Malajsie

*Doprava:mezi mesty zajistuji dopravu cetne auotbusove spolecnosti. V Kuala Lumpur je nekoli autobusovych nadrazi a zalezi na tom, kam cestujete. Linky jiznim smerem vyjizdeji od jinud nez linky na sever. Vsechna nadrazi jsou ale u zastavky LRT, takze neni problem se na nadrazi dostat. Do jednotlivych mest jezdi i vice autobusovych spolecnosti a je dobre se projit kolem prepazek kazde spolecnosti a zjistit si cenu a dobu odjezdu.
MHD v Kuala Lumpur co se tyka autobusu, jsem nevyuzivala. To mi prislo az moc chaoticke. Existuje linka modernich autobusu GO-KL, ktera zajistuje dopravu zdarma a trasa vede treba kolem KL Tower, k Petronas Twin Towers. Nestihla jsem ji vyuzit. Jsou dve liky - zelena a fialova.
System kupovani jizdenek na metro je nakonec jednoduchy. V automatu si na dotykove obrazovce navolite, kam chcete jet, ukaze vam to cenu a zaplatite. Automat bere jen mince a bankovky maximalni vyse 5 RM. Pak dostanete modry zeton, jako mince do nakupniho voziku. Prilozite jej na turniket a on vas vpusti na nastupiste. Po prijezdu do cilove stanice zeton do turniketu vhodite.
Jizdenky na dalkoe autobusy je dobre si koupit dopredu na nadrazi. Mista v autobuse jsou omezena.

*Ceny: Malajsie je podstatne levnejsi zemi nez Singapur. 1 euro = 4 RM.
Za jidlo v poulicni restauraci date do 10 RM (2.5 euro), v Singapuru to bylo do 10 SG dolaru (cca 6 euro). Cena jizdenek v metru se pohybuej od 1 do 2.5 RM, Ubytovani v hostelu se pohybuje od 30 RM. Na pobrezi v Cheratingu jsem za chalet dala 50 RM, v KL za postel v hostelu 33 RM (doba centralni ploha, klid a cisto) , v Cameron Highlands 50 RM. V Singapuru jsem za pokoj v hostelu zaplatila 35 SG (22 euro).
Obleceni je tu take velmi levne a v nakupnich rajich jako je KL a nebo Malaka je tezke odolat a nekoupit si zadny svrsek.

*WC: zachody jsou na vsech nadrazich a nastupistich metra v KL. Behem cesty mezi mesty se take zastavuje na odpocivadlech se zachody. Vetsinou jsou ciste. Ovsem je treba pocitat s tim, ze vetsinou narazite na tzv turecky typ zachodu - dira do zeme. A pozor: tady nepouzivaji toaletni papir, ale omyvaji se vodou! U kazdeho zachodu je hadice. Proto je podlaha vetsinou mokra. Nechapu ale, jak to delaji, aby pak nemeli mokre kalhoty. Zeny to mozna schovaji pod ty svoje dlouhe sukne a haleny...Takze je dobre mit u sebe papirove kapesniky a nebo ubrousky. V hostelech zamerenych na zapadni turisty toaletni papir i bezne zachodove misy jsou.

*Jazyk: oficialnim jazykem je malajstina, ale anglicky hovori temer vsichni, hlavne v turistickych oblastech. Takze neni problem se domluvit. Kazdy zna par slovicek. V Kuala Lumpur je i nekolik napisu v anglictine, hlavne v metru.